obviti, -v́ú, -vie pf. (ipf. obvíjěti); k víti
co [hlavu] čím [tkaninou] ovinout něčím, zahalit obtočením něčeho: tvým šlojieřem obwita jest tvář jeho [mistrova] PasMuzA 307 (~KlemA, ~Tisk, obinuta jest ~Kal) velata est obalena; starým šlojířem neb plátnem hlavu obwila [Sibyla] UK XVII D 18, 274b (O Sibylách). – Srov. oviti
Srov. obvinúti, obinúti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obviti, -v’ú, -vieš dok. (co čím) ovinout něčím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.