obvěnovati, -uju, -uje pf.; k věno
1. koho čím obdarovat, obdařit něčím jako svatebním darem: že znamenána jsi [duše] obrazem božím, ozdobena podobenstvím, jako smluvena k oddání věrú, obwyenowana nadějí Aug 28a (fig.); ó duše, jenž si obrazem božím znamenána, Jezukristovú krví vykúpena, věrú usnúbena, duchem obwyenowana Aug 80b (fig.)
2. co věnovat, darovat, dát: a pánť obwėnuge stokrát víc v nebi a věčný život a věčné stánky BechNeub 191b
3. jur. [o manželovi] co [částku] komu [manželce] darovat jako doplněk a protihodnotu manželčina věna převyšující je v stanoveném poměru: to věno, ješto muž ženě obwienuge, slóve otporné ProkArs 159b. – Srov. otvěnovati, věno otporné
Srov. obvěniti