|
|
|
obvázati sě, -viežu, -vieže pf. (ipf. obvazovati sě); k obvázati 1. zaplést se (do osidla), ztratit volnost pohybu: oniť sú se obwazali i padliť sú BiblPraž Ps 19,9 (var. v. obvázati 5) obligati sunt (v obraze). – Srov. obvázati 5 2. čím [nežádoucím] dát se spoutat, nechat se ovládnout něčím, propadnout něčemu: má [moudrost] spósobiti všěcky žádosti srdečné, aby sě jimi nevelmi obwazal AlbRájB 19b ne circa creaturas occupentur; ten, jenž slúží bohatství (buo- rkp) neb svým lakomstvím sám sě obwazaw MatHom 83 implicatur; jakž sě obvieżem skutky jeho [ďábla] ŠtítBes 129; s někakú chýrú vjíti v milost, jí sě obwiezycz a viery tu nečekajíc ŠtítMuz 20b; ║ ješto majíc podobnú službu, chtiec nebýti obvázáni, obwyezzij sě chudobú ŠtítSvátA 63b vezmou na sebe břímě chudoby 3. čím [činností, zvl. světskou] zaměstnat se něčím, věnovat se, oddat se něčemu: čím viece obwyeze sě [duše] tělesnú věcí, tiem méně tbá na věčnú radost AlbRájA 10b; když mnohými pracěmi světskými sě obwyeze [lakotný člověk] ŠtítBojVyš 9a dum…curis deservire festinat; obwyezy li sě [pobožní lidé] mnoho žalmy aneb jinými modlitvami ŠtítVyš 94b si nimis… intendunt; nenie…chvalné proto se světem obwazati ŠtítMuz 114b; obwieże li sě [kdo chce duchovně žít] pracmi těmi po sboží stoje ŠtítBes 221 4. čemu vzít si na starost něco, uvázat se v něco (arch.), ujmout se něčeho: aby oni [polští páni] s vámi spolu té se věci obvázali na miestě pána svého, aby naše [krále Jiřího] podánie při králi jich zuostalo ArchČ 4,151 (1467); ║ nižádný rytieř boží obvazuje sě svěcskými věcmi, aby sě jemu slíbil, jemužto sě obwaſzal BiblDrážď 2 T 2,4 (jemužto sě jest zavázal ~Ol, komu se jest oddal ~Praž, komuž sě zkusil EvOl, pod. BiblLit, ~Pad, jemuž se jest poddal ŠtítBojVyš 8a) cui se probavit jemužto se zavázal poslušností Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
obvázati, -viežu, -eš dok. obvázat, ovázat, ovinout, omotat; obalit, obložit něčím; zavázat svázat, spoutat; být obvázán (čím) být upoután, být zaneprázdněn, zaměstnávat se; být obtížen něčím; (koho, co čím) zavázat k plnění něčeho: velikým dluhem obvázána jsi, má milá duše, svému bohu jsi zavázána; — obvázati sě zaplést se (do osidla), ztratit volnost pohybu; dát se spoutat, propadnout něčemu; zaměstnávat se něčím, věnovat se, oddat se něčemu; (čemu) ujmout se něčeho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|