obuzě, -ě, obuza, -y f.; k obuditi¹, obuzovati
očerňování, utrhání na cti, potupa: vykúpi mě ot obuzy ľudské, abych ostřiehal kázanie tvého ŽaltWittb 118,134 ~GlosMuz, od obuz ~Pod, ot křivých obuzství ~Kap, ot potup ~Klem, ot potupností BiblOl, od potupení ~Lit, ~Pad, od lživých puotek ~Praž) a calumniis hominum; a calumpniis ot vbuze (m. obuze) MamUKF 85b. – Srov. obuzstvie, obuzstvo
K dvojtvaru v. GbHistMluvn 3/1,216