obtrpčiti, -ču, -čí pf. (ipf. obtŕpčěti); k trpký
koho rozhněvat, popudit někoho, vzbudit něčí hněv n. rozhořčení: obtečen jest Mojžieš pro ně [vody], nebo otbercily (m. obterpcily?) duch jeho ŽaltWittb 105,33 (obteircili ~GlosMuz, var. v. obtŕpčěti) exacerbaverunt; quociens exacerbaverunt (obtrpċili sú gl.) eum in deserto ŽaltGlosKlem 77,40 (~Pod, otirpčili jsú ~Wittb, otrpčěli jsú BiblDrážď, rozdráždili sú ~Ol, ~Lit, ~Pad, rozdražďovali sú ŽaltKlem, vskyšovávali ~Kap, jsú rozhněvali BiblPraž); často vyprostil je [Bůh Izraelské], ale oni obtrpczyly jej v radě svéj ŽaltPod 105,43 (otirpčili ~Wittb, BiblLit, zamútili sú ŽaltKlem, rozdráždili BiblPad, rozdražděváchu ~Ol, dráždili sú ~Praž, vzkyšovali ŽaltKap) exacerbaverunt; exacerbare obtrpcziti MamUKA 21b; exacerbare obtrpczyty SlovAnon 3a