|
|
|
obtiežiti sě, -žu, -ží pf. (ipf. obtěžovati); k obtiežiti¹,² I. k obtiežiti¹1. čím [břemenem] obtížit se, obtěžkat se, vložit na sebe něco těžkého: vystřiehl s sě velikého kamene, chovaj sě, aby sě pieskem neobtyezil ŠtítVyš 24b ne obruaris (v obraze); onustati sunt obtiezily se [kořistí] MamKapR 31b (Jdt 15,7: var. v. nafasovati); což nám ty řeči [Krista a apoštolů] za hřiech nepokládají, proč bychom jiným jhem obtizili se ChelčArc 299a (v obraze); ║ kto se v prsech obtizi LékJádroD 96 (v nadpise) kdo pocítí těžkost 2. [o osobě, srdci ap.] zatvrdit se, stát se tvrdým, zlým: Obtieżilo se jest srdce Faraonovo, nechce pustiti lidu BiblCard Ex 7,14 (tak i ost.) ingravatum est; srdečná vóle non gravetur ať sě neobtyesye HusBetl 2,5; že židé obtiežili jsú se těmi slovy Páně ChelčPost 103a ♦ obtiežila sě ruka čí [boží] na koho, nad kým těžce dolehla ruka něčí na někoho, těžký trest něčí postihl někoho: gravata est super me manus tua obṫieżil̇a sě nade mnú ŽaltGlosKlem 31,4 (var. v. obtiežiti¹ II/1); i obtieżila sě jest ruka božie na Azotské BiblCard 1 Rg 5,6 (obtiezyla sě jest, točíš rozhněvala sě ~Ol, ~Lit, obtieżila sě jest…nad Azotskými ~Pad, obtiežena jest ~Praž) aggravata est 3. (čím) příliš se zatížit nějakým pokrmem, přejíst se, přesytit se: řiedko jsú [kněží] chleba do sytosti jědli, aby sě neobtyezyly AlbRájA 6a ne onerarent stomachum; pútník jen ku potřebě pokrm béře, aby sě přielišností neobtyezyl ŠtítSvátA 190a; jakož na večeři slušie lahodnějšie krmě jiesti než na obědě, aby člověk sě neobtieżil HusPostH 116b; oblo je [slovo boží] požierajíce…obtiežij se ChelčPost 187a (v obraze) 4. čím [zármutkem] být zkrušen, sklíčen: král se…smutkem obtiezij TristB 77b (pod. ~S) betrueret; ti, kdož zámutkem obtijžij se ChelčPost 148a; ║ srdce zlé obtiezzy sě u bolestech BiblOl Sir 3,29 (~Lit, ~Pad, obtieženo bude ~Praž) gravabitur zatíží se bolestmi 1. [o něčem hmotném] (komu) ztěžknout, stát se těžším: zlosti mé vzešly sú nad mú hlavu, jako břiemě (brſie rkp) těžké obtiezili sú sě nade mnú ŽaltKlem 37,5 (var. v. obtiežiti² 1) gravatae sunt super me; k chodbě jest [„vodokrevný“] léní, neb se tělo tudiež obtieży i ustane Hvězd 60b; to dietě jemu [sv. Kryštofovi] se velmi obtieži PasKal G15b; kto mnoho cestami chodí a nohy se jemu obtiezi LékJádroD 271 2. ztížit se, stát se těžším, více doléhajícím na někoho; [o nemoci] zhoršit se; [o boji] stát se nesnadnějším: obtieżi sě boj proti synóm Benjaminovým BiblCard Jdc 20, 34 (tak i ost.) ingravatumque est; obtieżil se jest boj proti Saulovi BiblCard 1 Par 10,3 (tak i ost.) aggravatum est; že sě vždy na noc obtyezy [nemoc] Vít 30a; pakli má [nemocný] bolest v hlavě od žaludka, tehdyť mu sě včas oblehčí, včas obtiezy LékMuz 28b; ║ volánie Sodomských a Gomorských rozmnožilo se jest a hřiech se jich obtieżil přieliš BiblCard Gn 18,20 (~Ol, pod. ~Pad, obtiežen je ~Praž) aggravatum est se zvětšil Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
obtiežiti¹, -žu, -žíš dok. (koho, co čím) obtížit, obtěžkat, učinit těžkým; (tělo ap.) přeplnit, přesytit; ucho, uši obtiežiti čí zacpat něčí uši; (ženu) oplodnit; zatížit poddanskou povinností; zahrnout, postihnout, stihnout; ujařmit; (koho) ukřivdit někomu; stát se břemenem pro někoho; obtiežena jest ruka čí na koho, nad kým těžce dolehla něčí ruka na někoho, těžký trest postihl někoho; (srdce, duši ap.) zkrušit, těžce dolehnout; obtieženu býti (čím) být nespravedlivě postižen; být v tíživém postavení, mít soužení, strádat, být tížen (na mysli něčím), mít starosti; být zaměstnán, zaujat něčím, zaměřovat se na něco; — obtiežiti sě (čím) obtížit se, obtěžkat se; zatvrdit se, stát se tvrdým; přejíst se, přesytit se; (zármutkem) být zkrušen, sklíčen, upadnout v něco ( v. též otiežiti) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obtiežiti², -žu, -žíš dok. (co) ztížit, učinit těžším; učinit závažnějším, přidat na závažnosti; (hřích) zvětšit; znesnadnit; — obtiežiti sě (komu) ztěžknout, stát se těžším; ztížit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|