obtiežěti, -ěju, -ie ipf. (pf. obtiežiti)
1. co/koho obtěžkávat něco n. někoho, nakládat nějaký náklad na něco n. na někoho: onerare obtiezieti, onustare idem SlovOstřS 142. – Srov. obtěžovati¹ I/1
2. koho (ženu) činit těhotnou: gravare obtiezieti, gravidare těhotnu býti SlovOstřS 135. – Srov. obtiežiti¹ I/3
3. koho čím zatěžovat, obtěžovat: nebo tiem by mohli [duchovní] rozpačiti lidi nebo obtiezieti…, když by některá přikázanie najprvé jim vydali a potom jiná ChelčJan 54a. – Srov. obtiežiti¹ I/9
Srov. obtěžovati¹
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obtěžovati¹, -uju, -uješ, obtiežěti, -ěju, -ieš ned. (koho, co čím) obtěžkávat, nakládat na někoho, na něco; zatěžovat, uvalovat na někoho tíživou povinnost: ješto nás (poddané) nespravedlivými poplatky obtěžují; postihovat, stíhat (kletbou, pokutou ap.); utiskovat, utlačovat; činit obtíže, obtěžovat; obtěžovati sobě co těžce nést něco, stěžovat si nač; přetěžovat; tížit, činit těžkým; (o nadměrném jídle) vyvolávat pocit těžkosti; sužovat, těžce doléhat, skličovat: váš smutek mě obtěžuje; být obtížný někomu (něčemu); (mysl, rozum) otupovat, činit těžkopádným: přielišné spánie obtěžuje mysl i rozum člověčí; obtěžovati sě (čím) obtěžkávat se, zatěžovat se; (pitím) přeplňovat se; působit si těžkosti (nesnáze): neroď sě obtěžovati sliby; mít starosti s něčím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.