|
|
|
obtěžovati¹, -uju, -uje ipf. (pf. obtiežiti¹) I. o činiteli osobním1. koho, co [zvíře] (čím [břemenem]) obtěžkávat někoho n. něco (něčím), nakládat (něco) na někoho n. na něco: i vám v zákoně učeným běda, ješto obtiezzugete lidi břěmeny, ješto nésti nemohú EvOl 288b (L 11,46: BiblLit, ~Pad, ~Praž, pod. ~Ol, obtyezigete ~Drážď) oneratis; Amon Obtiezuge nebo obtiežený nebo krmě nebo věrný VýklHebrL 179b onerans; Masa břiemě nebo nóše…; Masaa Obtiezuge jeho VýklHebrL 212b onerans eam; obtieżugice [Židé] osly vínem HusVýklB 57b (Neh 13,15 onerantes super asinos vinum: břemena kladúce na osly BiblOl, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž); ║ proč obtieżugete srdce vaše, t. vzdržujíc škříni boží, jakožto sú obtiežili Ejipští a král Farao srdce své BiblCard 1 Rg 6,6 (~Ol, ~Lit, ~Pad, zatvrzujete ~Praž) aggravatis zatvrzujete; běda tomu, ješto množí nesvé věci…, obtiezzige proti sobě husté bláto BiblOl Hab 2,6 (obtieżuge ~Lit, ~Pad, ~Praž) aggravat navršuje na sebe; tu jest dal Kristus mistróm i kazatelóm naučenie, aby neobtiezovali těch, kteréž učie HusPostH 87a ~B, ~D, ~K) aby nekladli příliš velké nároky na ty; inpregno obtyezugy Slov Muz VII D 17,38a oplodňuji (srov. obtiežiti¹ I/3) 2. [o vrchnosti] koho/co [poddaného] (čím [povinnostmi]) zatěžovat někoho (něčím), uvalovat na někoho břemeno nějaké tíživé povinnosti; bez určení prostředku zatěžovat poddanskou povinností: neobtieżug jeho [bratra] robotú robotných BiblCard Lv 25,39 (~Lit, neobtiezig ~Ol, neutiskneš ~Pad, nebudeš ho trápiti ~Praž) non eum opprimes; Přemysl i všickni páni zemští kláštery, kostely… daněmi nemilostně obtyezowachu PulkB 157 gravabant; ti, kteřížto stav cierkve vóbec nebo zvláště obtyezygy těžkým ustavením LyraMat 147a onerant; ješto nás [poddané] nespravedlivými poplatky obtieżugy HusSvátA 515a; ti údové hrbovatí…jiné menšie údy dáví…, obtiezugi robotami, úroky a jinými zámysly ChelčLid 94b; noví a potomní aby výše nepřitahovali a lidí neobtieżowali přes obyčej a právo ZřízVlad n1a ne eos aggravarent; jestliže by pak na ně [poddané] on Ladslav aneb erbové…kterú nespravedlivú obtiežností sáhli, chtiece je mimo spravedlnost obtěžovati ArchČ 18,184 (1499); ║ pokáním obtěžovali [kněží] PísHusit 128 ukládali těžké pokání 3. [zvl. o někom zlém n. nepřátelském] koho čím [pokutou, kletbou ap.] postihovat, stíhat: živé mrtví [Zikmund] a nevinné vinných rozličnú pokutú nelítostivě obtieżuge Budyš 6b percellit; že nás i vás všech takovými kletbami obtěžují [nepřátelé] ArchČ 5,301 (1467); jmenovaný Jan s svými dědici nemají žádnými vinami…téhož proboštství a lidí z toho zboží obtížovati ArchČ 16,378 (1491); páni… pokutú toho nálezu krále Jiřího jsú neobtěžovali ArchČ 10,313 (1493) 4. koho [slabšího, zprav. poddaného] (čím [bezprávím]) utiskovat, utlačovat; [nevinného] páchat křivdu na někom: některému kaplanu jich [chudých] súd poručila [sv. Hedvika], bojieci sě, by jiní súdcě chudiny neobtiezowaly PasMuzA 26 (by…chudým neobtieżowali ~Tisk, pod. ~KlemA); v službě veždajšiej velmi je [řecké vdovy] obtyezowachu [Židé] ComestC 355b gravabantur; kteříž jsú chudé lidi drali a obtyezowaly bezprávně OrlojA 38b per exactiones…afflixerant; urození…chudé mučie, tepú, obtieżugi, utiskují GuallCtnostK 161 gravant, opprimunt; aby lidí neobtiezowali [kněží], pro své lakomstvie lakomě na nich tělestných požitkóv dobývajíc JakVikl 205a; jestli že by se v které příčině jim [držitelům popluží] zdálo, že by byli obtěžováni ListářPlz 1,443 (1449) poškozováni; velmi sú je [Židy] obtiežowali [králové] tiem právem nepravým ChelčSíť 140b; proč …tváři chudých obtiežugete BiblPraž Is 3,15 (tlučete ~Drážď, Pror, BiblLit, ztenčujete ~Pad, tlačíte…vel obtiezugete VýklKruml) commolitis; kterak jsou obtěžováni byli [občané]…braním odúmrtí ArchČ 16,516 (1497); ║ ktož na jednom obtiežuge se, na jiném pozdvihuje se PrávHorS 138a (~T, obtiežen bývá ~M, ~K) gravatur je znevýhodněn 5. koho (v čem, na čem, čím) činit obtíže, působit nesnáze někomu; bez určení zřetele obtěžovat: aby oni [vrchnost]…prve jmenovaného…na témž zboží překážeti ani obtěžovati nesměli kterakžkoli ArchČ 17,368 (1377); když již takoví [bezbožní lidé] sě rozmohú a obtieżugi cierkev svatú VýklŠal 92a gravant; onerosus est mihi ille Obtieżuge mě ten VodňLact P2b; prosím VMti…, neračte mne v tom [uvolnění z úřadu] obtěžovati ArchČ 14,193 (1470); Kolínští i rychtář mají to opatřiti a ty mieti, ktož by skládali a nakládali, aby tudy lidé tiem nebyli obtěžováni, meškáni a zadržováni ArchČ 7,565 (1481); ║ jáť sem vás neobtieżowal, ale když sem byl vtipný, lstí li sem vás podvedl BiblPraž 2 C 12,16 (že sem já vás neobtiežil ~Ol, ~Pad) ego vos non gravavi nebyl jsem vám na obtíž 6. ♦ obtěžovati sobě co, pro co těžce nést něco, stěžovat si na něco: stajskali sobě světí a obtėżowali pro tvrdost JakZjev 170b; kterúžto věc vysoce sobě obtěžujíce [konšelé] ArchČ 14,278 (1498); slyše, že Šrámek sobě obtiezugie to, že by se jemu tiem škody dály ArchKol (1498); ║ Kostrba velmi jest sobě tu práci obtieżowal HynRozpr 118b nit mere zůkomen mochte Kostrbovi byla ta práce na obtíž; jakož mi na ceduli píšete, vomlúvajíce se, abych sobě jednání vašich věcí neobtěžoval ArchČ 15,45 (1490) aby mi nebylo za těžko projednávat II. o činiteli neosobním 1. [o něčem hmotném] koho/co tížit, zatěžovat, tlačit svou vahou: jednú v rok se holéše [Absolon], neb jeho kčice obtieżouaſſe BiblCard 2 Rg 14,26 (tak a pod. i ost.) gravabat; ať složí [biskup] to břiemě, ještoť jej obtiezuge ŠtítBrigP 68b onerans eum; nepravosti mé…jako břiemě těžké obtiezowali sú mě PříbrZamP 161a; nedá [opasek] třevóm doluov sstúpiti a nižších úduov obtiezowati na těch, ješto pracují po jedení LékRhaz 151; takež božie moc muož to učiniti, že svátosti božieho těla nebude obtiežowati PasKal D1a zatěžovat vahou; ║ čím viece poctivost děje se té lži…, tiem tieže se obtiezugi hřiechem svědomie lidská ChelčPař 139b (fig.) jsou obtěžkávána 2. [o nadměrném jídle a pití] (koho, co [tělo, žaludek ap.]) zatěžovat (někoho n. něco), vyvolávat pocit těžkosti (v někom n. v něčem): obžerstvie obtiezuge, skrovnost pozdvihuje Čtver 16a gravat; neb mnohé mokrosti tělo…obtieżugy Hvězd 60b; pokrmové obtiezugí RokJanB 79b; aby pitím a jiedlem nebyli [mladí lidé] obtieżowani RokPostK 424a aby se nezatěžovali; večeře z lechkých krmí…neobtiezuge těla ŽídSpráv 58; ješto [pokrm a nápoj] obtiežuge žaludek LékŽen 106b 3. [o něčem tíživém] koho, co [zemi] zatěžovat, zkrušovat, sužovat někoho n. něco, těžce doléhat na někoho n. na něco: váš smutek viece mě obtieżuge BiblCard Ru 1,13 (~Ol, ~Lit, mútí ~Pad, trápí ~Praž) premit; tak mě [Řehoře] mé hrozné bolesti za obyčěj obtiezygy PasMuzA 166 tantis doloribus…premor; hlad všicku zemi velmi obtiezowaſſe ComestC 48a opprimebat; peccatum…oprimit obtyezuge animam PostGlosMuz 2a; koho obtiezuge křivá kletba HusBludM 207b gravat; kterak zlé člověka obtiezuge a dobré tvrdí HusPostH 195b; obtiežuge [úřad svého vykonavatele] hřiechy netoliko svými, ale i poddaných hřiechové na něho upadnú ChelčSíť 76a; ║ velikost jeho [poselství] a nesnadnost…obtěžugeṫ mluvícieho KorPosA 93a premit skličuje, deprimuje 4. [o něčem nepříjemném] koho, co [tělo] obtěžovat někoho n. něco, působit obtíže, být obtížný někomu n. něčemu: neduh prodlený obtiezzige lékařě BiblOl Sir 10,11 (obtieżuge ~Lit a ost.) gravat; jmějieše svatý Jan rúcho…z žíně učiněné, ješto viece jeho tělo obtyetowaſſie (m. -zowaſſie), nežli kterú rozkoš dáváše MatHom 33; nebť přieliš obtiezuge [ucpávka v nose] nemocného, proto že překážie jemu dýchati LékSalM 592 quia nimis gravaret; věci…, které jeho [člověka] obtiežugij, zaneprázdňují, nepokoj zbuzují ChelčPost 70a; v létě je [lidi] obtiezuge [roucho] a jim horkosti přidává ŽídSpráv 346 5. co [mysl, rozum] zatěžovat, činit těžkopádným, otupovat: tělo nakažené obtiezige duši BiblDrážď Sap 9,15 (~Ol, obtiezuge ~Lit a ost.) aggravat; přielišné spánie obtiezuge mysl i rozom člověčí OtcB 42a; Salabim…obtiezuge rozom nebo obtieženie rozomnosti VýklHebrL 221b aggravans; lehkost mysli, kteréž zemské žádosti neobtieżugij JakZjev 74b; tělo, kteréž se porušuje, obtiezuge rozum RokJanK 90b (srov. Sap 9,15); ║ hřiech nám zasloňuje boží milost, obyčěj hřiecha obtyezuge k službě božiej ŠtítBarlB 83 způsobuje nechuť k službě Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
obtěžovati², -uju, -uje ipf. (pf. obtiežiti²) 1. co [škodícího] (komu) činit závažnějším, zhoršovat; [hřích, zatracení ap.] činit těžším, zvětšovat: co jemu [zpovídajícímu se] v svědomí činí těžkost a co ten hřiech obtiezuge ŠtítMuz 162a; ež jsú bolest jeho [Herodesovu] obtyezzowaly [lékaři] ŠtítSvátA 33a; neb dávnost a obyčej hřiecha nikdy nepolehčuje, ale obtieżuge HusSvatokup 167b; kterak malé hřiechy velmi obtiezuge [dábel] PříbrZamP 134b; shlaď ho [Zikmunda] s země živých, ať svého zatracenie neobtieżuge a nepřiloží viece zveličiti sě marný a útlý člověk Budyš 8b; obtiezuge [dábel] hřiechy člověku ChelčBoj 407b; sobě hřiechy obtėzugete AktaBratr 1,27b 2. co [hříšného] hodnotit jako těžší (horší) něco, přikládat větší váhu něčemu: obtieżuge [Kristus] hřiech bohatcě HusPostH 112a; v těch sloviech Pán obtiežuge hněv ChelčPost 194b; ještě viece pán Ježíš obtiežuge nevděčnost těchto devieti uzdravených od malomocenstvie ChelčPost 226a; ║ neb ačkoli jeden z vás zamútil jest mne, však ne ovšem, abych neobtieżowal, vás všech BiblPraž 2 C 2,5 (abych vás všěch neobtiežil ~OI, ~Lit, ~Pad, abych ne vás všech obtiežil ~Drážď) ut non onerem abych nenadsazoval 3. s inf. [obtížnou činnost] ztěžovat, znesnadňovat: protož to vše [hodnověrnost kněží] obtěziuge od jich jednoty odstúpiti a s nimi se spasenie nedověřiti AktaBratr 1,188a Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obtěžovati¹, -uju, -uješ, obtiežěti, -ěju, -ieš ned. (koho, co čím) obtěžkávat, nakládat na někoho, na něco; zatěžovat, uvalovat na někoho tíživou povinnost: ješto nás (poddané) nespravedlivými poplatky obtěžují; postihovat, stíhat (kletbou, pokutou ap.); utiskovat, utlačovat; činit obtíže, obtěžovat; obtěžovati sobě co těžce nést něco, stěžovat si nač; přetěžovat; tížit, činit těžkým; (o nadměrném jídle) vyvolávat pocit těžkosti; sužovat, těžce doléhat, skličovat: váš smutek mě obtěžuje; být obtížný někomu (něčemu); (mysl, rozum) otupovat, činit těžkopádným: přielišné spánie obtěžuje mysl i rozum člověčí; obtěžovati sě (čím) obtěžkávat se, zatěžovat se; (pitím) přeplňovat se; působit si těžkosti (nesnáze): neroď sě obtěžovati sliby; mít starosti s něčím Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obtěžovati², -uju, -uješ ned. (co) činit těžším, zhoršovat, zvětšovat: dávnost a obyčej hřiecha nikdy nepolehčuje, ale obtěžuje; hodnotit jako těžší, přikládat větší váhu něčemu: (Kristus) obtěžuje hřiech bohatcě; — obtěžovati sě stávat se těžším, přibývat na váze; stávat se závažnějším, více doléhat na někoho; zhoršovat se: po vše dni bolest, totiž nemoc, se obtěžovala Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obtěžovati nedok. = zatěžovati, přitěžovati, těžším činiti; urážeti, zarážeti; obtěžovati sě = tíže nabývati, činiti se těžkým Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|