obstieniti, -ňu, -ní pf. (ipf. stieniti); k stien
koho zastínit, jakoby stínem zahalit, obestřít, zaclonit: aj, oblak světlý obſtynyl je [Ježíše a apoštoly] EvOl 226a (Mt 17,5: pod. BiblLit, ~Pad, zastieni EvBeneš, pod. BiblPraž, zacloni EvPraž, zasloni ~Zimn, BiblDrážď, obstúpi EvVíd, obklíčil BiblOl) obumbravit eos; moc Najvyššieho obſtyeni tě EvBeneš 95b (L 1,35: var. v. obkľúčiti 6) obumbravit tibi; ║ nevěděnie obſtyenylo jest tvé srdce i tvój rozum ŠtítBarlB 155 (pod. ~K) zastřelo
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obstieniti, -ňu, -níš dok. zastínit, obestřít, zaclonit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obstieniti dok. = zastíniti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.