obrácenec, -ncě m.; k obrácený
♦ nový (n. znovu) obrácenec (na vieru), pozd. jen obrácenec novověrec, zvl. pohan obrácený na židovskou víru, proselyta: ješto obchodíte moře i zemi, abyšte jednoho nového obracenczie na vieru učinili BiblOl Mt 23,15 (var. v. novověrec) proselytum; i přikázal jest [David], aby byli sebráni všickni z novu obracenci z země izrahelské BiblLitTřeb L1, 1 Par 22,2 (z novu obrácení BiblCard, z nova obrácení k Židovstvu ~Pad, ~Praž, vypovědění ~Ol, ~Lit) proselyti; abyšte učinili jednoho novověrce (obraczenczie gl.) zákona LyraMat 148b proselytum; obracency,…ješto byvše pohané, i obrátili jsou se na víru židovskou JakPost 90a. – Srov. novoobrácený 2, obrácený 5
Za lat. proselytus stč. též příchozě, v nově přišlý (MamUKA 33b)