1. co [ostří] naostřit, učinit ostrým, nabrousit: ač obozſtrſyu jako blesk meč mój ŽaltKlem 142b (Dt 32,41: var. v. naostřiti) acuero; a protož vešken lid izrahelský chodieše do filistinské země, aby oboſtrzil všeliký svú radlici BiblCard 1 Rg 13,20 (~Ol, ~Lit, ~Pad, ostřiti ~Praž) ut exacueret; nebo oboſtrzili sú jako meč jazyky své BiblOl Ps 63,4(var. v. naostřiti) exacuerunt; má také člověk ostr učiniti ostnec svého svědomie…, i móž jej tiem oboſtrzyty, bude li vždy pomnieti den své smrti ŠtítKlem 101b (v obraze); ║ těžký vóz na však den táhne [kůň], libivost mu chřbet oboſtri BawEzop 2140 (fig.) vyhraní ♦ obostřiti jazyk svój bibl. učinit svůj jazyk ostrým (tj. útočným, utrhačným ap.): Oboſtrzily jazyky své jako hadové ŽaltPod 139,4 (var. v. naostřiti) acuerunt

2. co [dřevo] zaostřit, učinit ostře špičatým, zašpičatit: polapiv [Nero] jedno dřevo, zuby mu konec oboſtrzyw PasMuzA 311 (obuoſtrzyw ~KlemA, obwoſtrzyw ~Tisk); oboſtrziw dřěvo BřezSvět 58a; prkno s jednoho konce oboſtrzichu MladHusA 167a; kyj oboſtrziwſſe, to [srdce] zvláště naň vstrčichu MladHusA 167b

3. co [smysly, svědomí ap.] zostřit, učinit vnímavějším, podnítit: oboſtrzziti svědomie AlbRájK 222; darem rozumu smysl ku poznání bývá oboſtrżen ZrcSpasK 10; oboſtrzy [ďábel] svú lstí rozum jejie ŠtítBarlB 195; v tom si obuoſtrzil smysly naše a učinil jsi nás udatné AlexPovB 245a (zostřil ~C, zuostřil ~A, ~D); rozum oboſtrzi [odvar] Vodň 83b acuit; abych pamět obuoſtṙil, což na každý den slyším, mluvím aneb dělám, večer sobě rozjímám AlbnCtnostA 27a; ║ bzového květu voda…bebtavý jazyk oboſtrzij a opraví LékFrantC 150a (obuoſtrzi ~FrantA, ~Křišť) vytříbí; síly toliko aby oboſtrzyli [ženy], vítěžství v rukú jest SilvKron 11b acuant napřáhly