obmlčěti, -ču, -čí pf.; k mlčěti
[na otázku, žádost] zůstat mlčet, nic neříci, neodpovědět: vecě jemu [král]: Přieteli, kterak jsi všel sěm, nejmajě rúcha svatebného? Tehdy on obmlczie BiblDrážď Mt 22,12 (pomlče EvSeit, pod. ~Rajhr, mlčě ~Víd, oněměl ~Ol, pod. ~Beneš, BiblOl a ost.) obmutuit; i vecě [Absolón] králi: Prošiť tebe, přiď s svými sluhy na kvas sluhy svého. A když obmlczie, aby ho neobtiežili, vecě Absalon ComestC 159a (~S, ~K) cumque abnuisset (volný překlad)
K funkci předpony (‚zůstatʻ) srov. stč. oseděti, ostáti a stsl. omlьčali (Sin Ps 49, 21)