obluk, -a/-u m.; srov. próluk
čeho záře (jas) kolem něčeho: toť sú karbunkulové byli, jenž dnem i nocí svietili. Také od cendelínóv mnoho byl jest obluk lože toho BawArn 2762
Výklad I. Němce. Podle GbSlov jde o oblúk, podle J. Loriše o oblak ‚povlakʻ