obléžka, -y f.; k obléci, -lahu
obléhání: [Plzeňští k Prokopovi:] jedno svým vtipem od obležky neodtrhneš SilvKron 67b ab obsidione; rána jeho [císařova] obležcze a dobývce konec učinila SilvKron 100a obsidioni. – Srov. obleženie 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obléžka f. obléhání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.