ˣobláčěnec, -ncě m.; k obláčěti
bibl. předsíň svatyně (v. „obláčěnicě“ ): bochence, jižto jsú v nečtičkách v oblacżenczy stanu svědectvie, jiesti budú BiblOl Ex 29,32 (var. v. obláčěnicě) in vestibulo
Nejspíše jde o koruptelu z oblacżen(i)czy (Z. Tyl)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obláčědlnicě (pětislab.), oblačitedlnicě (šestislab.), obláčěnicě, obláčnicě, oblačnicě -ě f., obláčěnec, -ncě m. prostora chrámu určená zvl. k ukládání bohoslužebného roucha a k oblékání kněží
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.