obkrásliti, -šľu, -slí pf., též obkrasliti, obkrášliti; k krasliti
1. koho čím [ctnostným] ozdobit, okrášlit (fig.), učinit duchovně krásným: a bieše obkraſſlen [mnich] všěmi dobrými skutky OtcB 7b (okrášlen ~A, ~C, ~D, ~E) adornatus skvěl se
2. expr. koho obelstít (krásným zacházením? – srov. „krásiti“), obalamutit: ten [král] obkraſſliw rod náš obtiežil otcě našě, aby vydali dietky své na utopenie BiblOl A 7,19 (~KlemNZ, obkraſliw ~Boč, okrásliv ~Pad, okrásiv ~LitTřeb, obklíčiv ~Duch, ~Frant, ~Kunšt, ~MuzNZ, oklamav, ~Mik, ~Mil, ~Kladr, ~Nymb, zklamav ~MikNZ, lstivě nakládaje s pokolením naším ~Praž) circumveniens genus nostrum
Ad 1: za lat. adornare stč. též osdobiti