objietřiti sě, -třu, -tří pf. (ipf. objětřovati sě, jietřiti sě), ojed. též objitřiti sě
1. [o nemocném místě na těle] bolestivě zduřet, zanítit se, podebrat se: nedráž bolesti drbáním, ať sě neobgietrzi TkadlA 7b; skrze zevnitřnie [žilky] viece teče hnoje a talovu, a tyto druhdy nic z sebe nevypúštějí, než nadmú se a obgietrzie LékRhaz 165; jestliže se jest obgietrzila [krtice] LékSalM 279 si ulcerata fuerit; pakli by…ty nemoci se nerozvalily, ale se obgitrzili LékSalM 290 ulcerantur; ║ procítí liť [pes], užéřeť tě, strach, ať sě po něm neobgietrzi TkadlA 17a ať z toho nevznikne nějaký zánět
2. [o duševní bolesti] rozjitřit se, roznítit se, zvětšit se: tajili má [zklamání z lásky], ne proč pro jiné, jedno ať by se jie ta bolest neobgietṙila TkadlB 41a