obinadlo, -a n.; k obinúti
1. obinadlo, pruh látky sloužící k obvázání a ochraně poraněné n. nemocné části těla: uvaž [zlomený loket] širokým obinadlem LékRhaz 124; obiň ruku osáhna všecky ty chomáčky i to dénce obinadlem LékSalM 300 cum binda; a když srovnáš [zlomenou kost], vezmiž rúšku neb obinadlo dlúhé jakžto paže LékSalM 638 petia; po připravení dvú obinadlu a zavazadla, rúšek i kúdele LékSalM 647 duarum bindarum et bindelli et petiarum; měj [lékař] flastr hotov a připraven… a uvazadla i obinadla…a upevni dobře miesto obinadly LékSalM 695 bindas…cum binda. – Srov. obvijek, obvazadlo
2. med. obal varlete, tunica vaginalis testis: když se rozšíří vnitřnie měchýřkové nárokóv, obinadla se zarozují, v nichžto se drží nárokové LékSalM 780 tunicae