obhlásiti, -šu, -sí pf.; k hlásiti
koho v čem rozhlásit o někom něco: v chvále tě obhlaſſi a lid tvój BiblDrážď 1 Mach 11,42 (v chvále tě ohláši ~Ol, slávú tě ohlásím ~MuzSZ, ~Lit, slávú oslavím tě ~Pad, slávú a ctí zvelebím tě ~Praž) gloria illustrabo te rozhlásím tvou slávu; zdali mníš, žeť sem jie [milenky] neměl za věrného přietele, protože sem sě v tom nemnohým <dal> znáti ani jie v tom chcěl obhlaſiti TkadlA 9a (ohlásiti ~B). – Srov. ohlásiti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obhlásiti, -šu, -síš dok. (koho v čem)
rozhlásit o někom něco (
srov. ohlásiti)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obhlásiti dok. = ohlásiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.