1. relig. čím [povznášejícím] ot koho, odkud [od Boha] obdařený, obdarovaný, vybavený: také smy viděli opata Teodora velmi svatého a najvyšším uměním od boha obdarzeneho OtcB 121b praeditum; věrní milostí boží (buo- rkp) štědře obdarzeni PísRoud 338; obveselenie srdci Vašemu, kterým z nebe jsúc obdarzeni, mohli byšte lépe pánu bohu slúžiti ŽídSpráv 6; ktož…nemá v pravdě života křesťanského darem božím obdařeneho AktaBratr 1,48a; kněžie křesťanští…mocí shuory obdařeni AktaBratr 1,58a

2. čím [žádoucí vlastností, schopností] obdařený, vynikající něčím, mající dar něčeho; [schopností] nadaný: máme rytieře a panoše zmužilé síly, udatenstvím obdarzene TrojK 93b animositate suffultos; velebností a všelikú skrytú světlostí, pane náš Lucipeře, obdarżeny SolfA 129a; České země Koruna…všeho dobrého obižností obdaṙena Budyš 2a dotata; preditus obdarzieny SlovOstřS 101; všelikú opatrností obdaření súsedé a přítele naši milí ArchČ 4,353 (1413); mistr Jeronym, muž výmluvností od boha okrášlenou obdařený BřezKron 336 praeditus; lidé velicí v moci a múdrosti jeho [Boha] obdaṙenie BiblPraž Sir 44,3 (sú obdarováni ~Drážď, ~Ol, ~Lit, okrášleni jsú ~Pad) praediti. – Srov. obdařilý

3. obdařený předností, mající přednostní právo, privilegovaný: vyvolení kteréhož koli věka neb času člověčieho zrovnáni budú, jedno snad málo již vstalých jako obdarzieny (m. -ych) ComestC 313a (~S, obdarzienie ~K) privilegiati