obcizna, -y f., též občizna (?); k obcě
1. občina, půda patřící obci, vrchnosti ponechaná v společném užívání obyvatel města n. vesnice, nejčastěji obecní pastvina: precipue ½ laneum…habebunt pro re publica, quod vulgariter obczizna nuncupatur UrbEml 241 (1370); quatuor laneos pro re publica et pascuis…, quod vulgariter obczyzna seu pastvie nominatur UrbEml 264 (1374); idem Bartholomeus protestatus est se emisse pratum dictum obczizna cum fundo a consulibus SSL (LibIudPlz II,176a; 1433); compascuus, id est comunis ad pascua, unde pascuus ager dictus est quia comuniter ad pascendum vicinis relictus est Wobczyzna VodňLact E8b; když by kto obec městečka rozhněval…béře občiznu městečka a dno k svému vlastniemu užitku že by oral CJM 4/2,50 (1460). – Srov. obcina
2. veřejné shromáždění obce: chovajte sě ot lidí, nebo poddadie vy v obczyznach a v sňatciech (ſſnacziech rkp) svých bičovati budú vy EvBeneš 82a (Mt 10,17: na senmiech ~Víd, v sněmiech BiblPad, ~Praž, v radách EvOl, v svých radách BiblDrážď, v svých sbořiech ~Ol, v zbořiech ~Lit) tradent enim vos in conciliis
Srov. obcě
Ad 1: další doklady po r. 1500 (v JgSlov též s. v. občizna) a dolož. také ve jm. pomístních. – Ad 2: za lat. concilium stč. též rady sebránie (SlovOstřS 71)