obžerník, -a m.; k obžerný, obežrati sě
expr. žráč, žrout, břichopas: řka [sv. Pavel], že jich bóh břicho jest, tověz obżernikow HusPostH 35a (srov. Ph 3,19); ti, jichž těla nad duší panují, jako jsú obżernici, smilníci HusPostH 161a (~B, ~D). – Srov. obžércě
Další doklady po r. 1500
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obžércě, obžéřcě, -ě, obžerník m. žráč, žrout, břichopas (expr.)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obžerník m. = obžerce
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.