obžércě, obžéřcě, -ě m., poses. obžércóv; k obežrati sě, obžierati sě
expr. (?) žráč, žrout, člověk oddávající se nadměrnému požívání jídla, břichopas: neroď bývati na kvasiech opilcěvých ani obzerzciewych BiblDrážď Pr 23,20 (obzerczowych ~Ol) in comissationibus; kto krmí obzercie BiblDrážď Pr 28,7 (~Ol, ~Lit, VýklKruml, pomlskovníky BiblPad, žráče ~Praž) comissatores; abyšte nebyli obzercye, svému břichu nedali sytosti a rozkoši OtcB 194b; Obzerzie gulosus sit,…opilec ebriosus KlarGlosA 1155; toť člověk obzzercie a opívcě vína BiblOl Mt 11,19 (Mat 176, obžerný BiblDrážď, žráč ~Lit, ~Pad, ~Praž) homo vorax; opilci i Obżercy, ješto podlé těla jste živi, činíce, cožkoli žádá JakPost 131a; degulator obżiecze (m. obżiercze) aut lakomý SlovKlem 41a. – Srov. obžerník, ožralec