1. ořezaný, řezáním odstraněný, uřezaný: pobil jest [David] dvě stě Filistinóv pohanóv a přinesl jich obrzezane kóžky BiblCard 1 Rg 18,27 (~Ol, ~Lit, obřezky ~Pad, obřiezky ~Praž) praeputia odříznuté; někteří s obřezanými nosy navrátili se BřezKron 481 cum abscissis nasis

2. ořezaný, zbavený okrajových částí: obrzezani zázvor tři na čistém brúsku LékRhaz 54 okrájený, očištěný

3. bibl. [o člověku] obřezaný, obřízkou začleněný do židovského náboženského společenství lidu vyvoleného Bohem: Obrziezani kto pozván li jest, nepřivozuj neobřězovánie BiblDrážď 1 C 7,18 (var. v. obřězánie 5) circumcisus; již sú všickni [Ismaelité] pohané, ale obřezují sě proto, že jsú od Ismaele obrzezaneho pošli CestMandA 183a (obřezovaného ~C, ~M, ~N); ktož takovým obyčejem na svých smysléch obřězán bude, tenť…po súdném dni radovati se bude s tiemto slavným dietětem pro nás hřiešné obrziezaným v království nebeském HusSvátA 556a; Appelles obrżezany žid SlovKlem 30a — zpodst.: ten, jenž byl pomocník Petróv v apoštolství obrziezanym BiblOl G 2,8 (mezi obṙezanými ~Lit, v apoštolství obřezovánie ~Pad, k apoštolství mezi židy ~Praž) in apostolatum circumcisionis; že on [Kristus] všechny duchovně obrziezané spasiti má HusSvátA 552a; ║ tělo [Kristovo] obrzezane, ukřižované a pochované Traktát UK XVII C 15, 198a podrobené obřízce

4. relig. [o uších ap.] obrácený, příchylný k Bohu: jsú takové proročie řeči, ješto kárají lid, ež nenie úst obrzezanych aneb uší ŠtítSvátA 35a (srov. Jr 6,10). – Srov. obřězati 5, neobřězaný 3