obřútiti, -cu, -tí pf. (ipf. obřúcěti, obřucovati); k řútiti
1. koho čím [zemí] zasypat, zaházet něčím, zahrabat do něčeho: umřeš, babo, a budeš zemí obrzicena BřezSnářM 102a ♦ kamením obřútiti [o množném činiteli] koho [provinilého] ukamenovat, kamením zabít: všeliký, jenž by se dotekl hory, smrtí umře,…kamením obrzicen bude BiblCard Ex 19,13 (~Lit, kamením obřězán bude ~Ol, kamením bude zatracen ~Pad, kamením udáven bude ~Praž) lapidibus opprimetur; muž nebo žena, v nichžto bude věští neb kúzedlný duch, smrtí umřeta, kamením obrzicena budeta BiblCard Lv 20,27 (~Ol, ~Lit, pod. ~Pad, kamením ať je ukamenují ~Praž) lapidibus obruent eos; kamením jej [rouhače] obrziti lidské mnozstvie BiblCard Lv 24,16 (~Ol, ~Lit, kamením jej zahubí ~Pad, kamením přiřítíť ho ~Praž) lapidibus opprimet eum; kamením jej [Krista] obrzytyty hledáchu ŠtítSvátA 145a obruere. – Srov. obřúcěti
2. koho čím [žalem ap.] zavalit, zahrnout, stísnit: ó člověčie srdce…, jenž jest čticí obrziczeno Kruml 305; ó člověčie srdce, jež jest jen truchlostí, péčí, prací, lopotí zde jako obrzyczeno na tomto světě ŠtítKlem 158a (jenž jsi…obklíčeno ~Sáz); siroby plačtivú jsúci obṙícena truchlostí Budyš 2a obruta. – Srov. obřúcený
Ad 1: za lat. obruere stč. též obtiežiti, zařútiti; za lapidibus obruere též kamením osúti (BiblCard Ex 8,26), kamením ubiti (BiblPraž Ex 21,28)