1. koho/co, ojed. s inf. nacházet n. mít zalíbení v někom n. něčem; [osobu n. něco trvalého] milovat, mít rád; [nenáležité chování] oddávat se něčemu, libovat si v něčem: jako bratra našeho, tak oblyubowach [svědky nepravé] ŽaltWittb 34,14 (BiblOl, ~Pad, pod. ~Praž, oblibovach se ~Lit, sľubovach sě ŽaltKlem, sě přimílech ~Pod, přiblížich sě ~Kap) complacebam; útiržkóv neroďte oblybowati ŽaltWittb 61,11 (žádati ~Klem a ost.) concupiscere; tu radu oblibugem…, chcem… s tebú přes moře jeti BawArn 1924 jahen; ktož pak který hřiech myslí svú oblybuge ŠtítVyš 34b; s libosti útěchu toho světa oblybugeſſ ŠtítVyš 110b delectaris; jenž sbožie milují, to přielišně oblybugy KatoVít 67a; když jest [Eva] ovotce i řeč hadovu oblibowala HusPostTN 101a; viece [než Boha] však svět miluje a oblibuge JakZjev 91a; tyť oběti bóh miluje, chrámy chvály oblibuge Budyš 56a; neb kdež jest žádost veliká a vóle napravená k bohu, tuť milý buoh oblibuge RokJanB 46a rád vidí; tak on [Bůh] vzhledá na své volené, oblibuge je RokLukA 32a; neoblibugice [papež a kardinálové] hlaváči býti KorMan 55b; ten puost pán buoh oblibuge KorMan 90a; pokoj nám jest svrchovaně míl a jej oblibugeme KorPosB 242; ║ tvá čest…mne k tomu vypravuje a tě ke mně oblibuge BawArn 370 vzbuzuje u mne lásku k tobě

2. co/koho [z více možností] volit si něco n. někoho, dávat přednost něčemu n. někomu: jest kakás svatost v dušech našich, ješto pravdu oblibuge ŠtítStrah 2b favet; aby podlé chválení jich [kněží], oblibowali [věřící] jiné a jiné svaté k orodování sobě ChelčSíť 229a vybírali si; virginitas mentis et corporis est, quam complectitur (oblibuge gl.) voluntas integra Káz KapPraž F 59,198a; ║ tehdáž sme tu ženu pojímali, když sme svú vóli oblibowali. Neb svá zlá vuole všecko zlé uvodí RokLukA 299a když jsme prosazovali; skrze ty pikharty, pod pokorú lidem oblibugiczi bludy rozličné KorMan 6b získávající lidi pro bludy ♦ obľubovati sobě co oblibovat si: těch tě chudých hojně, ješto sobě partéky oblibugi plus quam eukaristiam RokMakMuz 99b

3. co [mínění, učení ap.], koho [mluvčího] se zalíbením přijímat; [výrok, mluvčího] ochotně popřávat sluchu něčemu n. někomu: že padše [křesťané v Efezu], rady Páně potom oblibowali JakZjev 14a; abychom toho [cizího mínění o sobě] tak hned neoblibowali RokJanB 154a; ješto jej [učedníci Ježíše] oblibowali a rádi po něm šli RokJanB 106a; lid křesťanský věrný slyše a oblibuge i následuje spasitele pána Krista KorTrak c3b; v duchu neoblibugem [smyšlenky] AktaBratr 1,2a nepřijímáme za své; všickni důvodové z knih mudrcův…nižádným obyčejem <nemají> oblibováni býti ani učeni BřezKron 461 amplectendae ♦ obľubovati sobě co osvojovat si (ochotně): lid křesťanský… slyše tyto věci a to sobě oblibuge JakKrev 169a

4. jur. co [rozhodnutí, ujednání ap.] přijímat se souhlasem něco, zaujímat kladné stanovisko k něčemu; [o rozhodujícím činiteli] schvalovat něco: ustanovujem [král] túto výpovědí, …aby tento řád v zase pohonění byl zachován a oblibowan PrávHorK 39a amplectendum; ty šecky smlúvy a příměřie…oblibuji a přijímám ListářRožmb 4,308 (1450); my…páni, preláti, rytieřstvo markrabstvie Moravského…to zjednání a zřiezení české užitečné, hodné a chvalitebné usuzujíce, oblibujem, chválíme i tvrdíme ArchČ 5,369 (1473); a proto KMt to [přiřčení „špitálu“ chudým] oblibuje ArchČ 7,533 (1480); protož my svrchupsaní to všecko, co se v tom zápisu…zřizuje, oblíbili jsme a oblibujeme, schválili sme a schvalujeme a ke všemu přivolujem ArchČ 10,288 (1484)