1. oškrt, kovový nástroj (též kladivo) k hrubému opracování kamene: učini sě v ní [skále] znamenie, práv jako by oſſkrdem vyryl a vydlabal ComestC 217b ferro; celtes, id est oſkrdowe, malei, id est kladiva, et cetera ferramenta PostGlosMuz 120a; kdyžť on [Bůh stejně jako zedník] má tesati, dát jemu [kameni] pevnú ránu oſſkrdem a uzříť, hodí liť sě na které miesto v jeho stavenie ŠtítPař 64a; nebudeš dělati jeho [oltáře] z tesaných kamení. Neb zdvihneš li nóž (al. oſſkrd marg.) tvój nad ním, poskvrněn bude BiblPad Ex 20,25 (oſſkrd VýklKruml, nóž BiblCard, ~Ol, ~Lit, železa ~Praž) cultrum; vezmi oſſkrd to kladivo, a přijdúc do mlýna, udeřiž v žernov LékFrantA 97a; kamenie obrážejí [zedníci] oſſkrdem, co jest na překážku RokLukA 130a; celium…, id est celtes, quod celionem et scalpellum vocant dláto neb woſſkrd VodňLact E2a; tak daleko, pokudž by mohl ot mlýnice oškrdem dohodili ArchČ 28,65 (1487)

2. nástroj s ostrým kovovým zakončením, užívaný zvl. v zemědělství a hornictví, nosák: falx srp, esseda kolečka, Osskrd billa, brána dic erpica KlarGlosA 2056 (De artificibus; ~B); falcastrum kosa, billa oſykrd (m. oſſkrd), fossorium rýl SlovNom 68b (De aratro); vanga grab scheyt Oſſkrd aneb rýč SlovCath 473b; vanga oſſkrd vel rýč SlovOstřS 119

3. Oškrd, -a pozd. též Oškrda, -y m. jm. osob.: domino Petro dicto Oskird SSL (SborPr VI, 123; 1380); že Oſſkrd… jest zloděj PoprRožmb 3b (1389); pohnal jest… Machka Voškrdu ArchČ 9,532 (1490)