1. co („sobě“) ošklivit si, mít v ošklivosti, s odporem zamítat: fastidire woſſkliwiti…, zmrzeti SlovOstřS 134; holubice, totiž křesťan sprostný, newoſſkliw sobě služebností [kněžských] zlých, ale patř na moc boží KorMan 154b; aversor…, id est detestor Woſſkliwiti, mrzeli VodňLact Z5b; fastidio… horrere, spernere, contemnere, tedere Woſſkliwiti, mrzeti, zamietati, teskliti VodňLact bb8a

2. co [pokrm] pocitovat odpor, nechutenství k něčemu: nauseare oſſklywiti, mrzkost mieti SlovOstřS 140; každý pokrm oſſkliwila jest duše jich [lidí v úzkostech] BiblPraž Ps 106,18 (var. v. omrzěti 2) abominata est; ║ nauseo… est vomere nechutniti, woſſkliwiti VodňLact dd6a pociťovat nevolnost od žaludku. – Srov. ošklivost 2, ošklivý 3

3. koho hanět, hanobit, očerňovat, řečí zošklivovat (označoval za špatného): ktož k tomu [napomínání nehodných kněží] moci nemá…, nemá kněze obuzovati ani woſſkliwiti KorMan 162b; jenž [„zlí soci“] druhdy chudé oſſkliwij, jako i manžely kouzly rozvodí a vadí neb sočením BechNeub 193b osočují, křivě obviňují; detestor… est execrari, maledicere, abhominari Woſſkliwiti, klnúti, zlořečiti VodňLact aa8b; anathemo… est maledicere, excomunicare, abhominari, execrari zlořečiti, kléti, woſſkliwiti, haněti VodňLact Z3a