ošitka, -y f.; k ošiti
1. ošatka, pletená nádoba ve tvaru okrouhlé mísy zpevněná obšitím, košíček: vzala [žena] oſſitku z sítie i obmazala ji klím a smolú i vloži v ni děťátko BiblCard Ex 2,3 (tak i ost.) fiscellam; carpentum kolesa, orbus pošček, sutana ossytka KlarGlosB 2120 (De civitate); za oháněčku, košíky a oſſitki, jenž sú dárkové mnichoví, duchovnie… dary přijměte ProlBiblK 12a(2 ad Job) pro… sportellis; Mojžieš měsiec třetí po svém narození vložen v krabičku nebo oſſitku z sietie… spletenú BřezSvět 20a; jehož [Mojžíše] nalezla byla dci faraonova na řece plovúcieho v oſſitce HusSvátA 526b; si… fiscellam iunco texerem oſſitku z sítie ač bych zpletl VýklKruml 94a (Pror. 2 ad Job: bych krabičku sítím pletl, točížto košíček ProlBiblL, ~K)
2. jm. osob.: Ositca villicus domini episcopi CDB 1,306 (1184–1192)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ošitka f. ošatka, košíček
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ošitka f. = ošatka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.