očice, -ě n.; k oko
expr. (melior.) očko, očičko: kakž hořce nořieše [sv. Kateřina] slzy <z> svú jasnú oczyczy LegKat 2394; kterak tvú [Ježíši] jasnú oczyczy zrak stkvúcí truchle hledí ModlMil 170a (~Kruml). – Srov. očce
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
očce, očice, -ě n. očko, očičko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.