náčinie, -ie n.; k čin
1. náčiní, pomůcky k práci n. jiné činnosti (zvl. jako vybavení místnosti), nejčastěji nádobí: kak muož kto vníti v duom kterého silného a jeho naczynye pobrati? Mat 185 (Mt 12,29 vasa: nábytek BiblOl, orudie ~Drážď, ~Lit, ~Pad, ~Praž); i vloži [lékař] v oheň tu přípravu železnú … Dokonav [sv. František] modlitvu, proti železnému oruží nebo naczyny … znamení svatého kříže učiniv Frant 32a instrumentum; to maso s velikú poctivostí jedie [hosté] a kosti poctivě v řádném naczinij schovají CestMil 33a in decenti vasculo; na listech namalují … penieze i jiných potřebných věcí mnoho, naczinie rozličné CestMil 43a supellectilem; v kterýchžto přěhradách chovají opět jiné naczini drahé a některaké hromátky <k> králově utěšení CestMil 57a vasa et utensilia; u nás nějaké náčenie jměl [nebožtík], kteréž Blaheň spoluměštěnín náš a též žid Šolom obstavili NaučBrn 50
2. mužský pohlavní úd, penis: bobrový stroj … mužóm povzdvíhá naczinie LékVodň 261b
Ad 1: za lat. vasa stč. též nádobie, osudie, příprava
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náčinie, -ie, neutr., náčiní, stroj, Werkzeug. — naczini drahé vasa et utensilia Mill. 57a. — Penis: (bobrový stroj) pozdvíhá mužóm naczinie RVodň. 261b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náčinie, -ie n. náčiní; nádobí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
náčinie n. = nádobí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.