|
|
|
násiliti, -ľu, -lí ipf.; k násilé 1. na koho silou působit, činit nátlak na někoho: ni mě pohřiž búřě vodná, ani pohlti mě hlubina, ani naſil na mě kopanicě úst svých ŽaltWittb 68,16 (~GlosMuz, ani roz<z>ěvuj na mě ~Klem, BiblOl, ani nuť…na mě ŽaltPod, ani rozčesni na mě ~Kap, aniž přikvačuj nade mnú BiblPraž, aniž zavieraj nade mnú ~Pad) neque urgeat super me puteus 2. koho znásilňovat někoho, činit násilí někomu: violare porušiti, naſyliti SlovOstřS 152; o tom, kterýž jinšieho naſyli Žilin 106b von dem, der den andern vecht. – Srov. násilé 3 Sub 1 lze též vidět pf. sloveso nasíliti (k síla), srov. stsl. nasiliti ‚násilím přinutit‘. – Ad 1: za lat. urgere stč. též kvapiti (kým), nutkati, pobádati, pobiezěti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
násiliti, -ľu, -líš, impftiv., tlačiti, drücken; denominat. k násilé, stsl. nasiliti cogere, adoriri, vim inferre, tentare. — Ani naſyl na mě neque urgeat me ŽGloss. 68, 16, naſil ŽWitt. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
násiliti, -ľu, -líš ned. působit silou, činit nátlak; činit násilí, znásilňovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|