náramník, -a/-u m.; k rámě, náramný²
1. ozdoba ramene n. paže, zvl. náramek, spona n. stužka: dal sem naramniky neb prsteny na ruku tvú. Naramnicy jsú okrasy ramenú Hugo 224; armilla Naramnyk, utahadlo Slov UK VIII C 26, 220b; in die illa aufleret Dominus… monilia aurea zápony et armillas naramniky Káz UK XII G 23, 13a (Is 3,19: var. v. náramek 1)
2. bibl. efod, svrchní část posvátného židovského velekněžského roucha, nárameník (srov. Novotný, Bibl. slov. 1,469): třetie bieše okrášlenie, ješto Žid má efym, Řěk logion, Latin racionale, ctverohranate a dvénásob…a mějieše otevřenie nad náramky naplniti dosti, z dřéve řečených čtyř barev a zlata tkaného túž okrasú jako naramnyk ComestC 76b (~S, náramek ~K) superhumerale; ephot svrchní oděv nebo naramnyk VýklHebrL 196b (~K) superindumentum vel superhumerale. – Srov. náplecník
Srov. náramek, náramnicě
Ad 2: za lat. superhumerale stč. též omirál, plášč biskupský (BiblPraž Ex 35,9) a plášč kněžský (BiblPraž Ex 28,4); dolož. též citátové ephot (BiblCard Ex 25,7)