nádržěti, -žu, -ží ipf.; k držěti
1. držet na (při) něčem, být připojen k něčemu: incumbere přivěsiti aut nadržeti SlovKlem 15b. – Srov. nádržěti sě 1
2. čeho souviset s něčím, vztahovat se na něco, týkat se něčeho: sebrali sě Herodes a Pilát činiti to, co ruka a rada božie umyslila, aby bylo; ale to jediné nadrzy dvú slovú, točíš činiti a býti, neb oni zajisté <sě> sebrali, aby plodili křivú omluvu ComestC 353a (~S) adhaerere duobus verbis
3. k čemu náležet, příslušet, patřit: což … k témuž hradu od staradávna nadrželo (m. nádrželo) …, točiž městečko Staříčie i s kostelním poddacím ArchČ 10,354 (1484 ?)
Ad. 1: za lat. incumbere stč. též příležěti