novověrec, -rcě m., též novověřec; k novo a věřiti
novověrec, člověk nově obrácený na víru; [u Židů] pohan obrácený na židovskou víru, proselyta: nowowiercom a příchoziem dával by všickny desátky TobU 135a (Tob 1,7 proselytis: BiblPraž, obráceným k židovstvu ~Pad, chudým hostem ~Card, ~Ol, pod. ~Lit); pokrytci, jenž obchodíte moře a zemi, abyšte učinili jednoho nouovierce BiblLit Mt 23,15 (~Pad, ~Praž, obráceného na vieru EvOl, nového obrácencě na vieru BiblOl, chtiece jednoho na vieru obrátiti ~Drážď) proselytum; ten jest nebyl nowowěřec, jenž za víru dává spasení JakPost 59a; proselyti, id est de gentibus ad ritum Iudeorum conversi nowowierci VýklKruml 328b (A 2,11: hosté římščí, židé také a novoobrácení na židovskú vieru BiblDrážď, znova na vieru židovskú obrácení ~Praž, znova obrácení ~Pad, znova obrácení na křesťanskú vieru ~Ol, ~Lit, prozelyti EvOl); kte jsú podlé té staré viery živi, nazývají je nowowiercze ChelčArc 50b; musíť biskup býti…ne nowowierecz BiblPraž 1 T 3,6 (var. v. novák 1) non neophytum. – Srov. novoobrácený 2