notule, -e f., ojed. notula; k lat. notula
spec. notule (hist.), předběžné závazné znění úředního zápisu, koncept: tehdy zuostachu na tom všichni, aby vedlé té notule, kterúž bohu jest okazoval Rafael, výpověd učinili SolfA 103a; aby ihned notuli učinil [kancléř boží]…, tehdy učinil notuli… a přečetl jest ji před hospodinem i přede vším nebeským dvorem…, i káza hospodin, aby list pod jeho majestátem v ta slova napsán byl SolfA 119b; na to sem kázal notuli učiniti, kterak by měli list psáti ListářRožmb 2,324 (1444); že toho listu přijieti nechceš a že by tak nebyl psán [list], jakož notula svědčí ListářRožmb 3,143 (1446); listové aby byli děláni podlé obyčeje starého, vedlé notule kanceláří panské, kteráž dskami zapsána jest ZřízVlad n3a; posielámeť [král] tuto zde zavřenou notuli, kterak by se nám zdálo, že by ti třie kurřirstové našemu svatému Otci psáti mohli ArchČ 5,293 (1466); prosím vás, zednajte mi promocí listem ode páně Mti, jakož vám teď notuli píši [soběslavský úředník], v též formě ArchČ 14,156 (1467); ║ a JMt král… listem svým… toho příměřie <a> zjednánie k zdržení pevnému jmá potvrditi podlé notule, kterúž sme mezi sebú strany vydali [na sněmu] ArchČ 4,460 (1472) podle předběžného záznamu (Daňh.). – Srov. přiepis, přěpis
Podle BrandlGlos 181 šlo především o koncept vkladu do zemských desk