neviděný adj.; k viděný
1. neviděný, nespatřený, zrakem nevnímaný: <vz>al [Duch svatý] své tváři proměnu d<řéven>igdy newidẏenŭ LegDuchM 98; múdrost skrytá a poklad newidyenye (m. -ny), který jest užitek obého? BiblDrážď Sir 20,32 (~Lit, nevěděný ~Ol, nevídalý ~Pad, zakopaný ~Praž) invisus
2. neviditelný, nemohoucí být viděn: Newydyene věci o bohu…rozumem mohú býti opatřeny Aug 123b (R 1,20 invisibilia: var. v. nevidomost); Newidieny béře se [Aeneas] TrojA 10b (~K, nevěděný ~L) invisibiliter; věcí neviḋienych, rozuměj nynie tělestně HusVýklB 12a (Hb 11,1 non apparentium: var. v. nevidomý 3); nevidiene věci, rozuměj okem tělestným, jako moc, múdrost HusVýklB 39b; newidyne, točížto skryté božské věci HusVýklN 47b (nevidiene ~B; R 1,20 invisibilia); nižádný nepochybuje, má li duši, avšak jie nevidí, a z nevidiene duše viděné sě tělo zpravuje HusPostH 40b (~B, z neviděnie ~D, ~K, ~M); neb když sú spasitele čitedlně při sobě měli [Kristovi učedníci], méně sú k nevidienym daróm spasenie svého mysli povzdvihli HusPostH 90a (~D, nevidomým ~B, ~K, ~M)
Srov. nevídaný