nevidúcí adj.; k vidúcí
1. nevidoucí, neschopný vidět, nevidomý, slepý: já mlčelivý a jako newyduczyy Pror Is 57,11 (BiblOl, jako nevida ~Lit, ~Pad, ~Praž) non videns; přišel sem [Kristus], aby newidauczij viděli JakZjev 61a (J 9,39 qui non vident: kto jsú neviděli BiblDrážď, ~Ol, kteříž nevidie ~Lit, ~Pad, ~Praž; zpodst.)
2. [o nepříteli] neviděný, nezjevný, skrytý: ot protivenstvie všech nepřátel našich vidúcích i newiducich uchovaj ny ŽaltKlem 151a; aby mě obránil [Bůh] zlým duchóm i nepřátelóm vidúcím i newyduczym ModlMil 61b (~Kruml)
3. neviditelný, nemohoucí být viděn: ale královi světa nesmrtedlnému, newyduczymv, samému bohu čest a chvála EvOl 101b (1 T 1,17: var. v. nevidětedlný) invisibili; aby od vidúcích i od tělesných věcí oddálili sebe a k newiduczym i k netělesným se přiblížili OtcB 11a ad invisibilia; ale jáť [anděl Rafael] jedenie a pitie newyduczieho požívám, ješto ho lidé viděti nemohú ComestC 215b (nevidomého ~K; Tob 12,19 invisibili: nevidomého BiblCard, ~Ol, ~Lit, ~Pad, nevídaného ~Praž); že jsi ve všie věci divný, věčný, newiduczy, neproměňující buoh, jeden v Trojici ModlKruml 33a (~Mil)
Srov. nevidomý, nevídaný