nevěhlasstvie, -ie, nevěhlasstvo, -a n.; k věhlasstvie, nevěhlas
nerozum, nerozumnost, pošetilost: aby dobře činiece oněměti kázali newyhlaſczwo lidí neumělých ŘádKorA 43b (pod. ~B, ~D) ignorantiam; ║ nebo múdrost bez sprostenstvie jest neuměnie a newyehlaſtwye AlbRájA 30b (var. v. nevěhlasenstvie) calliditas vychytralost. – Srov. nevěhlasenstvie
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nevěhlasenstvie, nevěhlasstvie,-ie n. nerozum, nerozumnost, pošetilost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.