nevědúcí adj.; k vědúcí
nevědoucí, nevidomý, neznalý: Pane, zdali lid newieduci a spravedlivý zahubíš? BiblPad Gn 20,4 (var. v. nevědomý 4) ignorantem; dissimulat tají toho a činí se newieduczi Slov Ostřihom II 8,153. – Srov. nevědomý 4
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nevědúcí adj. nevědoucí, nevědomý, neznalý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.