neupřiemost, -i f.; k upřiemost, neupřiemý
neupřímnost, licoměrnost, pokrytectví, faleš: v duši pak co j hřiechóv, co nevprzyemoſti i v těch skutciech, ješto sě zdají dobří ŠtítVyš 37a impuritas et simulatio; toť jest jedna veliká v manželství lopot (lepot rkp) a tesknost tomu, ktož má milost k upřiemnosti a k pravdě…, když pozná neuprziemoſt světskú a marnost ŠtítMuz 5b; neb tolik jest v něm [světě] nevprzyemoſty, tolik zlosti ŠtítSvátA 2a (neupřiemnosti ~B); máme duchovnie svá srdce ode všie nevprzyemoſty, hrdosti tělesné, nepotřebné žádosti…obřezati ŠtítSvátA 35a; maje pravdu velebiti, nestyděl se jí haněti i bludem nazývati; a podlé své nevprziemoſti ihned nebyl [legát] bez pomsty LetKřižA 174; kdež to jest se poznalo v skutku neuprzymoſt k nám od pánóv Horníkóv ArchKol (1498); v tom znamenavše nějakú lest a neuprzymoſt její ArchKol (1498). – Srov. neupřiemnost 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neupřiemnost, neupřiemost, -i f. neupřímnost, pokrytectví, faleš; nepravost, nešlechetnost, špatnost; špatný skutek, hřích
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neupřiemost, neupřiemnost f. = neupřímnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.