nesytný adj.; k sytiti
nenasytný, hltavý: Faray hltač nebo neſitny nebo osel divoký mój nebo ukrutnost má VýklHebrL 199b (~K) insatiabilis. – Srov. nesytý 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nesytný, adj., nenasytný, unersättlich; pol. niesytny nesytící. — Faray neſitny Lit. výklad slova Farai.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².