|
|
|
nesytý adj.; k sytý 1. nenasycený, hladový, lačný: ande Ptolomeus s Klitem…jakžto dva lvy hladovitá nebo dva vlky neſſyta prosřěd stáda ovce svězé, takež ona dva vítěze, na koho sě obrátíta, tomu živótka ukrátíta AlxV 1569; ano jest v přísloví: Ač žebrák syt, ale mošna neſſyta WaldhPost 97b (fig.); ó Maria, kterak porúčíš beránka tichého vlku neſytemu HusSvátB 155b (v obraze); a sedláci aby dělali a krmili tato dva Béle široká a přieliš neſyta, ješto žéřeta a zžieráta všicku zemi ChelčSíť 60a (v obraze); dva žráče neſyta ChelčSíť 236a; ani [mniši] sú viece neſytij břichem, nenažebranú chudobu majíce ChelčPost 211b 2. (čeho) nenasytný, nemohoucí být nasycen (něčím), stále chtivý (něčeho); [o žádosti, zlobě ap.] neukojitelný: pyšného oka a neſiteho sirdcě, s těmi nejědiech ŽaltWittb 100,5 (tak a pod. i ost., srdce nenasyceného HusPostH 92b) insatiabili corde; bráním ruka jakžto zbita, však berúce vždy neſſyta AlxV 1854; ó nestydlivý, ó nevinné krve neſiti PasMuzA 320 insatiabilis; spravedlný jie a nasytí duši svú, ale břicho hřiešných neſyte BiblOl Pr 13,25 (nenasycené ~Pad, ~Praž, nenasytedlné ~Lit) insaturabilis; neſyta zlost tvých nepřátel MatHom 388 insatiabilis malitia; zlost jeho [ďábla] neſita jest ŠtítBrigP 86b insatiabilis; kto sú srdce neſytého, to věz žádosti neſyte, ani by rádi vešken svět na zboží pohltili a ještě by žádosti nenasytili HusPostH 92b (srov. Ps 100,5); lakomstvie nesyté od tebe chtěl odvésti [Hus od koncilu] Pís VýbAkad 2/1,273; duše má žádosti náramné a neſyte ChelčPost 54a; také skutkové a žádosti těla jsú lakomstvie neſyta na sboží, ješto miery nižádné nemají v dobývaní zbožie ChelčArc 300b; hrdlo neſyte i měšce neſyte, pytlové děraví [o dvořanech] ŽídSpráv 78 (fig.); insaciabilis neſyty, qui saciari non potest SlovKlem 56b; ║ bolismus neſyta lačnost SlovKlem 33b nenasytný, vlčí hlad (srov. nesytka). – Srov. nesytný 3. [o pokrmu] nesytící, neukojující hlad, nevydatný: a ještě k tomu pokrmu potupnému a neſytemu, kteréž svině jedie, nemohl přijíti, byť tím břicho nacpal ChelčKap 21a; ║ helluacio (hellio rkp) noſite (m. neſite) jedenie SlovKlem 52a nenasycující Srov. nenasycený Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nesytý, adj.; stsl. nesytъ insatiabilis, pol. niesyty nesytý, nenasytný. — Nesytý, hladový, unsättig, hungrig: dva lvy hladovitá nebo dva vlky neſſyta AlxV. 1569; bráním ruka (je) jakžto zbita, však berúcé vždy neſſyta (při drancování) t. 1854; on (Alexander), búřě očitá, jehož mysl nikdy neſyta AlxS. 4, 14. — Nenasytný, unersättlich: pyšného oka a nefiteho sirdcě insatiabili ŽWittb. 187b (100, 5); neſiteho srdcě ŽKlem. 91b (t.), ŽKap. 54b (t.); neſyteho srdce ŽPod. 83b (t.); ó nestydlivý, ó nevinné krve neſitty! Lvov. 95b; jako by byli (kněží) chudí duchem, ani sú viece neſytij břichem ChelčPost. 211b; duše má žádosti náramné a neſyte t. 54a; lakomstvie neſyte t. 130a; hrdlo nesyté i měšce nesyté, pytlové děraví Žíd. 78; neſyté a neskušené hlavy RešSir. 29b; lakomce neſytého t. 114a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nesytý adj. nenasycený, hladový, lačný; nenasytný, neukojitelný; (o pokrmu) nesytící, neukojující hlad, nevydatný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nesytý adj. = nenasytný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|