nesvárlivý adj.; k svárlivý
[o osobě] nesvárlivý, nemilující sváry, snášenlivý: aby byli [křesťané] neſwarliwi, smierní, všelikú tichost ukazujíce ke všem lidem BiblKoř Tt 3,2 (ne svárliví ~Ol, ~Lit, ~Pad, ať nejsú svárliví ~Praž) non litigiosos esse; die Kristus: Blahoslavení tiší nebo krotcí nebo úklidní. Mieníť neſwarliwe, neprchavé, nehněvivé ŠtítMuz 136a (~Jez, ~Sáz); sluha boží musí býti neſuarlivy HusVýklB 101a; neb po seslání ducha svatého již sú byli učedlníci tiší, neſwarliví HusPostH 98b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nesvárlivý, adj., der nicht zänkisch ist: miení ť (Kristus) neſwarliwe, neprchavé, nehněvivé ŠtítMus. 136a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nesvárlivý adj. nemilující sváry, snášenlivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.