|
|
|
nesstánie, nestánie, -ie n.; k sstánie v čem [žádoucím] nesetrvání n. nesetrvávání, neschopnost vytrvat, nevytrvalost: ohyzdná je vrtkost v mysli z neſtanie v dobrém ŠtítMuz 69b (~Opat, ~Sáz, neſſtanye ~Jez); každý hřéch jest proti pravdě a každý smrtedlný jest neſtanie v pravdě HusVýklM 228a (~B) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nestánie², -ie n.; k stánie jur. (čí [strany]) nedostavení se k právnímu jednání (zvl. soudnímu), řádně nezdůvodněná neúčast na takovém jednání: Gebharta biskupa pražského pohnal jest [kardinál] k sobě, ale on jest nestál. Proto zúfalstvie a neſtanye i vzhrzenie také papežovo, biskupstvie jeho zbavil PulkB 68 ob contumaciam eius; i žádá [Belial], aby psáno bylo jeho stánie a Ježíšovo neſtanie BelB 7b contumaciam; vida Šatanové zpurné neſtanie BelA 171a; pohnaný také ztratiti dědiny móž bez peněz…opovědí, ohrazením práva a neſtanym DubA 4a; stánie a neſtanie, od toho památného již nechtie vzieti dvú kopú DubB 228b; mandaverunt [domini barones] Laloni inponi suum nestanye contra orphanos predictos ArchČ 35,76; ti, kteříž sú měli úhlavnú nepřiezen, byli sú vymluveni přěd bohem od neſtaníe a týmž obyčejem…jsem vymluven, že sem nestál v Římě, pohnán jsa, přěd papežem HusPostH 53a; aniž jest chtěl [papež] kteréžkolivěk podobné hodné výmluvě o neſtany mém osobném přivoliti HusKorV 172a de non comparitione mea; již psaných pohnaných soběvolnosti nebo neſtanije v ničemž na překážku nemajíce AktaKost 10b contumacia seu absentia non obstante; žalobce přítomný obžalovaného nepřítomného (przitomneho rkp) před súdcí…potupú neb neſtanim má obžalovati PrávHorM 38b contumacia; než prohrá li ten, který by poručil při, buď neſtanim aneb prosouzením ZřízVlad b1a per contumaciam; poslem věrohodným nebo listy svého neſtanie dokáže [strana] PrávJihlA 36b; tiem svým neſtaanim, což jest na pohnaném jeho neſtanim obdržal [žalobce], zase skrze neſtánie své ztratí VšehK 22a; po dvoje suché dni na ně volati vedle práva dal [kníže], a oni nestáli ani nestanie svého odeslali PrávOpav 1,120 (1478) ♦ nestánie ku právu jur. nedostavení se k soudnímu jednání ve stanoveném termínu: o neſtani ku právu PrávJihlA 18b; pan hajtman a páni zemané kázali jsú znamenati nestanie páně Jeříkovo ku právu PrávOpav 1,113 (1466). – Srov. nestanné Srov. za lat. in absentia srov. též bez přítomnosti (ZřízVlad c7b) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nesstánie, nest- nestánie, -ie, neutr., nevytrvání, Nichtbeharren: ohyzdna jest vrtkost v mysli z nestánie v dobrém ŠtítVrť. 145. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nestánie, -ie, neutr., nedostavení (se), zvl. k soudu, Nichterscheinen, besonders vor Gericht; stpol. niestanie nedostavení se. — Nebezpečenství ktož se bojí, aby nestáním nestratil, po puohonu hned úředníky obeslati má ArchČ. 19, 525 (1410); (ti) byli sú vymluveni přěd bohem od neſtaníe HusPost. 53a; kázali jsú znamenati nestanie páně Jiříkovo ku právu HistArch. 28, 113 (1466); a oni nestali ani nestanie svého odeslali t. 28, 120 (1478); Viktorin žádal, aby bylo vepsáno Jeho Milosti stánie a nestanye Stošuov na póhon Jeho Milosti t. 28, 135 (1484); ten pohnaný prvním i druhým nestáním pře svéj neztratil t. 31, 147 (1502); pro neſtanie na žádného nemá (purkrabí) žádnými zvody ani jakým právem úřadu svého jiným sahati VšehK. 14b; nestál-li by (póvod) tu při tom, když by se jemu za právo dáti mělo, tehdy tím svým nestániem, což jest na pohnaném jeho nestániem obdržal, zase skrze nestánie své ztratí VšehJir. 41; pak-li toho nedočeká (žalobce) a nedostojí sám, než jede pryč nebo jde, svým nestániém všecko, což jest prvé obdržal stániem, ztratí t. 139; písař najvyší s menšími úředníky stání a nestání a jiné zmatky súditi mají ČelNál. XII, 107; vody rozvodněme nestánie k puohonu vymlouvá t. XVIII, 68a; o příčinách nestání ku právu Brikc. 77; čtyři jsú příčiny hodné nestání k právu t.; proti tomu nestání nález panský z práva nemá vynesen býti t. — Jiné nestánie v. nesstánie. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nesstánie, nestánie¹, -ie n. nevytrvalost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nestálý; nestánie¹ v. nesstálý; nesstánie Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nestánie², -ie n. nedostavení (se) zvl. k soudu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nes(s)tánie, nestánie, nesstánie n. = nevytrvání; nedostavení se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
nestánie n. = nedostavení se (zvl. k soudu) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Nestánie, -ie, neutr., z toho pak Nestán, -ně, fem., jm. místa: Dluhomilus de Nestange Reg. 2, str. 188 (1282); oddali jsme jim (Věrovanským) kus lesu, kterýž se jmenuje Otůček, za Nestání až po Kopanku ArchČ. 20, 314 (1523). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|