nesmluvný adj.; k smluviti sě
[o starověkých barbarech] barbarský, s jakým se není možno domluvit, dohovořit, cizácký: u výšťú Israhelovu z Ejipta, dóm Jakubóv z ľudu neſtuluwneho (m. neſmluwneho) ŽaltWittb 113,1 (neſtuluwneho ~GlosMuz, neſmluwneho ~GlosKlem, BiblDrážď, bradatého barbarského ŽaltKlem, barbarova BiblOl, barbarského ~Lit, neumětedlného ŽaltPod, pohanského ~Kap, BiblPad, ukrutného ~Praž) de populo barbaro
Za lat. barbarus stč. též cuzí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nesmluvný, adj., s kým se nelze smluviti: neſtuluwneho (sic) ŽGloss. 113, 1; z ľudu neſtuluwneho (sic) de populo barbaro ŽWittb. t.; neſmluwneho ŽGlossKlem. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nesmluvný adj. cizácký, s kterým není možno se domluvit, barbarský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.