|
|
neskonalý adj.; k skonalý 1. neskončený, nedokončený, nedokonaný: quoniam transire nequit infactum (neſkonale gl.), quod Cristus ait GlosSed 182b; bóh v sobě jest… počátek nepočatý… a konec neſkonalý, ale v něm sě všechny jiné věci konají HusDcerkaH 213b; odsúzenie žalostivé a převelmi hořské, všie úzkosti plné a nikdy neſkonale KancJist 143; v něm [ v Kristu] jest dvoje přirozenie, božské a člověčie. Božské jest věčné a nestvořené a neſkonale RokLukA 374b; že spravedlivost boží trojím obyčejem naplněna bývá… Třetí, když neſkonalau věc dokonává TovHád 107a 2. jur. mezitímní, nikoli konečný, předběžný, nedefinitivní: když po odsudku vydánie kto se odvolá, móž to učiniti živým hlasem a bez písma. Pakli potom se otvolá, tehdy má učiniti otvolánie napsané, neb tomu práva oboje chtie, a tiem jest rozdiel mezi otsudkem skonaným a neskonaným, neb ot neſkonaleho má se v deseti dnech v súdu anebo kromě súdu otvolati na psánie BelA 192a (od neskonaného ~C, ~D, od dne skonaného ~B) ab interlocutoria; o pochybných řečech nedoličuj jistotně, ale neſkonalý drž dóvod BurleyMudrC 216a přesně nevymezený, neurčitý. – Srov. nekonalý 2 3. nekonečný, trvající bez konce, věčný: ktož tě nalézají a načierají sobě spasenie života neſkonaleho v nebesiech JeronU 55a (neskonaného ~M, ~O, neskonajícieho ~P) hauriunt vitam interminabilem; já [Moudrost] sem učinila v nebesiech, aby sě zjevilo světlo neſkonale BiblOl Sir 24,6 (var. v. nepřestávalý) lumen indeficiens; rozumiemy…skrzě běh sedmi dnóv neſkonalu věčnost ZrcSpasK 98b; zatracenie s diábly v ohni, v temnosti, v tesknosti a v neſkonale bolesti HusSvatokup 172b; život věčný, v němžto bude plné zdraví bez nemoci a všecko šťastné, milé, netesklivé, ničímž neporušené, neſkonale, vždy v radosti plné ChelčPost 167a; neb ty jeho [Kristovy] pravdy, kteréž sú vydány, sú mocné a neſkonale a nebudú změněny na věky RokLukA 448b; budú jemu [člověku hříchy] postaveni před očima na věky přede vším světem k jeho veliké hanbě a muce neſkonale RokPostB 144. – Srov. neskonajúcí 4. nekonečný, nemající hranic, nesmírný, obrovský: ó, všie dobroty moře neſkonale, proč tak trýzníš své milovníky zde OrlojB 24b pelagus interminabile; a těch jest neſkonale číslo všech lidí, jižto sú byli pod sluncem BiblKladr Eccl 4,16 (neskonané ~Lit, nesmierné ~Ol, nečíslný jest počet ~Pad, bez čísla ~Praž) infinitus numerus; a znamenaj, že uměnie jest neſkonale sebránie bezkonečných věcí AlbnCtnostA 147a Srov. nedokonalý, nekonečný, neskonaný Ad 2: za lat. interlocutoria sententia stč. též mezimluvný ortel (PrávHorS 178b). – Ad 4: za lat. infinitus stč. též bezčíslný, bezměrný, nesmierný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
neskonalý, adj., nekonečný, unendlich: života neſkonaleho v nebesiech JeronKlem. var. k JeronMus. 31a; zatracenie s ďábly v ohni, v temnosti a v neskonalé bolesti HusE. 1, 443; bóh jest počátek nepočatý, ale od něhož sě všechny věci počínají, a konec neskonalý, ale v němž sě všechny věci konají t. 3, 106; skrzě běh sedmi dnóv (rozumějmy) neſkonalu věčnost Kruml. 98b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
neskonajúcí, neskonalý adj. neskonalý, nekonečný, věčný; neskončený, nedokončený Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
neskonalý adj. = nekonečný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 
|