neskonajúcí adj.; k skonati
nekončící, trvající bez konce, věčný: ale toto jest věčné obživenie, v němžto živnost jest neſkonagiczie JeronM 22a (~O, ~P, ~U); jest li kto mrtev, uzdraven bude a… života neſkonagyczieho sobě dosiehne JeronM 31b (~O, ~P, ~U) interminabilem; aj toť črvie těla tvého… čakají, aby je hlodali, donidž opět s duší sě nesjedná tu, kdež s ní spolu muky neſkonagiczie mieti bude JeronM 12b (~O, ~P, ~U) poenas habeat infinitas. – Srov. neskonalý 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neskonajúcí, adj., neskonalý, nekonečný, unendlich: (ten) života neſkonagyczieho sobě dosiehne JeronMus. 31b; muky neſkonagyczye mieti bude ROlB. 23a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neskonajúcí, neskonalý adj. neskonalý, nekonečný, věčný; neskončený, nedokončený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.