1. nerozum, nedostatečná schopnost rozumové úvahy n. poznání, nerozumnost: že někteří neb z sprostnosti, aneb z nerozumu, aneb snad, jenž viece věřiti jest, lakotu těch obětí…ani sě bojie, ani stydie jiesti VítAug 100a per ignorantiam; a to j dosti veliká poznánie strana poznati, kak buoh nenie a co nenie, a nerozumu svému srozuměti ŠtítBes 63; a když bude již vycházeti [dítě] z nerozvmu ŠtítSvátA 28a discretionis annos ingrediens z období rozumové nedozrálosti; vieceť sě tebe hanba drží pro tvój dobrý rozum, když co dětinsky a nesmyslně učiníš aneb nemúdře mluvíš, nežli jiného pro jeho nerozum, ješto méně rozum má TkadlA 24a

2. nemoudrost, pošetilost, bláhovost: hlediec v tom viece na mne nežli na jeho nerozum, skrze kterýž se jest zavedl, ten statek projev ArchČ 10,79 (1497); ║ někteří pravie, že z náhlosti mysli, ale s nerozumem to řekl jest [Mojžíš] ComestC 79b de impetu animi, non de ratione ne s rozumem, nikoli s rozvahou

3. (čeho) nerozumění n. neporozumění (něčemu), nepochopení (něčeho): ale to jest netoliko blud, ale nerozom Písma LyraMat 18b; a že pro nerozum viery lidé v bludy padají skrze vysokú chytrost diáblovu ChelčBoj 406a; zákon boží zapomnien jest a v nerozum všel ChelčSíť 34b; nerozumějí slovu božiemu, a pro jich nerozum přijda diábel, i vezme slovo z srdce jich ChelčPost 70a; svatý tě Pavel volil pět slov raději k rozumu pověděti nežli k nerozumu deset tisícuov KorMan 168b. – Srov. nerozuměnie