nerozlučně adv.; k nerozlučný
1. nerozlučně, nerozlučitelně, neoddělitelně: tudiež Maria pohřebe svój duch v rově podlé tebe a tak nerozlucznye shluči k tvému tělu i přilúči, že by snáze rozlúčila duši s tělem…, než svój duch ot těla tvého HradMagd 44b; pod tak skrovnú a krátkú krátkostí směstnáváš sě, ne dielně, ale cěle, svrchovně a nerozlucznye JeronM 29a (~O, ~U, ~P) inseparabiliter; Kristus…jest jedna osoba z božstvie a z člověčenstvie nerozluczuge (m. nerozlucznye) a nevýmluvně sjednaná BřezSvět 111a; ║ bude nerozlucznie držeti, čehož se jest nadál BřezSvět 1b pevně
2. pohromadě, společně, pospolu: dva spolu jedné chvíle a též věci vlásti nemohú nerozlucżnie BelA 161b (~B, ~D) in solidům
Srov. nerozdielně
Ad 2: srov. za lat. in solidum stč. též společnú rukú (SlovKlem 56b)